ROMANCE: To jediné

10. listopadu 2013 v 17:25 | Odetta |  Fanfiction challenge
O "challenge": Podobnou výzvu jsem viděla kdysi na internetu (bohužel si nepamatuju přesnou stránku). Výzva má šest částí - šest žánrů. Jako správná výzva by každý den měla přibýt další část. To je ale nereálné, musela bych mít všechno napsáno dopředu a stejně sem nikdo nebude chodit každej den :)

Jako první jsem si vybrala romantiku, v originále "Romance" s podtituly: fluff, tragic ("fluff" se mi podařilo přeložit jako chmíří, takže to má být nejspíš opak tragiky). Nebo spíš si ji vybrala moje múza, přišlo to jako blesk z čistého nebe :)



Název: To jediné
Stručný děj: Dopis a odpověď na něj.
Doba: několik let po válce
Pár: Astorie/Draco (pár nepár, jak to který z nich vezme)
Rating: neomezeno
Pozn.: Krátká, jedonostránková jednohubka. Je to možná až moc růžové, ale vězte, že tu "nejrůžovější" větu jsem zavrhla hned jak mi přišla na mysl! Byla sladká i na mě, beznadějného romantika :D
+ doporučuji skladbičku se stejným názvem: http://www.youtube.com/watch?v=BUdinnqx-Ms nebo si najděte lepší verzi, paní Jurničková skládala krásně :)


Draco, četl známý rukopis,
nevím, jestli si to uvědomuješ, ale pár věcí v našem životě není správně. Když jsem si tě brala, věděla jsem, že jsi miloval a budeš milovat spoustu jiných žen, že naše manželství je jen taková formalitka, aby ani jeden z nás neměl ve společnosti špatné jméno. Nečekala jsem horoucí lásku. Přesto mě mrzí, že u tebe na prvním místě vždy byla práce, potom Scorpius a milenky. Kde jsem ve tvém životě byla já? Možná na pár večírcích, kde jsem byla tvou ozdobou. Draco, to sis měl radši vzít lepší kravatu, než mě.

Ale jsem ti moc vděčná, že tu lásku, kterou jsi nedal mě, dostal náš syn. Jsem ti vděčná za to, žes jednal lépe než tvůj otec. Že Scorpius mohl prožít dětství, které jsme my neměli. Děkuju.

On byl jedinou radostí v mém životě. Když se narodil a vyrůstal, konečně jsem poznala, co je skutečná láska. Ne láska aristokratických rodičů, ne láska z dohodnutého manželství. Nedokážu popsat, jak jsem se cítila, když jsi ho odvedl ke své matce a sám jsi odešel. Já zůstala sama v tomto domě, který jsem kdy stěží mohla nazvat domovem.

Inkoust na některých místech byl rozpitý od slz, že Draco mohl jen s obtížemi přečíst slova své ženy.

Narcisa další den chlapce dovedla. Ty dny, kdy jsem o tobě nevěděla, byly nejhorší v mém životě. Ty ses vrátil až za několik dní a neřekl jsi mi jediné slovo. Snažila jsem se o výraz opovržení, že mi na tobě nezáleží, ale jediné co jsem chtěla, bylo padnout ti kolem krku. Podruhé jsem tě potřebovala obejmout, když lékař dal Scorpiovi pár týdnů života. Kéž bys tam tenkrát byl se mnou, chytl mě za ruku, objal, řekl: "Bude to dobrý." Draco, kdes tenkrát vůbec byl?A co Scorpiův pohřeb? Stála jsem samotná v první řadě a vedle mě prázdné místo pro otce mého dítěte, který se kdesi opil do němoty. Chápu tě, ale tenkrát jsem si přála, abys stál po mém boku.

Náš syn mi dal lásku, bez které si nedokážu život představit. Nic po tobě nemůžu chtít. Snad jen: neprodávej tu šperkovnici, co mám na toaletním stolku, byla mé prababičky. Byla bych nerada, kdyby se dostala do cizích rukou.
Takže sbohem, Draco, odcházím. Nehledej mě. Tam kam půjdu bys mě stejně nenašel.

Astorie
Dopis spadl na podlahu.
"Astorie! Astorie!" volal Draco. Běhal domem, nahlížel do všech pokojů a hledal svou ženu.
Pak ji uviděl. Stála na mramorovém zábradlí, zády k němu. Zdálo se, že jakmile zafouká vítr, drobná ruka se neudrží a pustí ozdobný sloup a žena se zřítí do záhonu pod balkónem.

"Tory!" zavolal. Astorie se otočila a ztratila rovnováhu. Draco byl dvěma kroky u ní a strhl ji do náruče.
"Co tady blbneš?" šeptal jí do vlasů, když ji přitiskl k sobě.
"Pusť," zakňourala. Postavil ji tedy na nohy. Otočila se k němu zády a utírala si slzy z očí.
"Astorie," znovu zašeptal, vzal ji za ruku a donutil ji, aby se otočila, "omlouvám se, že jsem ti nikdy nedal najevo, co pro mě znamenáš. Jsi má jediná jistota na tomto světě. Podporovala jsi mě, když se mi v práci nedařilo. Dala jsi mi syna, rodinu. Myslel jsem, že i ty jsi alespoň trochu šťastná. Žádnou milenku jsem neměl od doby, co se Scorpius narodil. Doma jsem to nezvládal, chodil jsem za Severusem. A tebe jsem obdivoval, jak jsi statečná a Scorpiově nemoci čelíš. Já jsem na to neměl. Byl jsem srab, promiň. I když si myslíš, že nejsi láska mého života, ty a Scorpius jste nejlepší, co mě v životě potkalo. Nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo. Nedám ti znovu důvod chtít skončit a budu tě chránit, protože ty jsi to jediné, co teď mám."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kathie Jones Kathie Jones | Web | 28. listopadu 2013 v 20:53 | Reagovat

Páni! A ještě jednou páni! Jsem naměkko. Tohle mě fakt dostalo! Vzhledem k situaci, ve které se posledních pár měsíců plácám, jsem se v tom i dokázala najít...

2 Odetta Odetta | 30. listopadu 2013 v 13:26 | Reagovat

Kathie, taky jsem v tom odrazila něco ze svýho života :) Jen mě mrzí, že jsem tomu nevěnovala moc času, mohla jsem pár věcí napsat líp ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama