Štít života - Vánoční povídka

23. prosince 2013 v 10:09 | Odetta |  Jednorázové
Přidávám slíbený Vánoční speciál.
Můžete ho najít taky na http://mojeblaznivamuza.wz.cz, staránky výborné autorky Sevik99.

Přeji příjemné počtení a krásné svátky :)



Draco Malfoy stál na opuštěném náměstí. Nikdy si nepotrpěl na nádherné zimní krajinky, ale Prasinky byly v zimě opravdu kouzelné. Pohlédl k nebi. Tisíce drobných vloček se sypaly z šedých mraků a dopadaly na již zasněženou vesnici. Z bílých čepic vyčuhovaly komíny, ze kterých se linuly tančící pruhy kouře.

Ledový vichr mu čechral vlasy. Límec kabátu si přitáhl blíže ke krku, snažíce se uchránit každičký ždibeček tepla. Nemilosrdná zima se mu každou chvílí dostávala víc a víc pod kůži. Zakroutil hlavou nad prázdnými ulicemi. Na co je tu potřeba dávat pozor, když všichni studenti sedí v teple místních podniků? To jsou ty Brmbálovy nápady!

Pod ozdobeným smrkem se připravovala ke zpěvu skupina zpěváků. U všeho být nemusím, pomyslel si. Najednou si připadal tak snapeovsky. Severus by teď jistě zamířil k Prasečí hlavě, ale tu zavřeli už během Války. Většina vyhlášených podniků na tom byla stejně. Tak kam by se měl schovat před dnešním nečasem?

Procházel Prasinky tak dlouho, až našel kavárnu, ve které neseděl jediný student Bradavic. V duchu zajásal. Vzpomněl si na ředitelova slova: "… a když vám, Draco, bude zima, zajděte se ohřát do kavárny, kterou nedávno otevřeli na rohu Tyldiny ulice. Dělají tam výbornou horkou čokoládu," mrkl stařec.

Jeho příchod ohlásil zvoneček zavěšený na trámu dveří. Pár zákazníků se po něm ohlédlo, ale více mu pozornost nevěnovalo. Přešel ke skleněné výloze a zkoumal nabídku.

"Dobré odpoledne, co si dáte?"
Zvedl hlavu a jeho pohled se střetl se známým ledově modrým pohledem. "Tiano?" vydechl překvapeně. "Draco!" vykulila prodavačka oči. "To už je let! Nepoznala bych tě! Co si dáš?" "Jen černou kávu, prosím."

Než se posadil k nejbližšímu stolku, pověsil svůj kabát na věšák. Nutno podotknout, že dnes nelitoval, že vsadil na mudlovskou módu. Nebylo nic horšího než promočený a těžký lem hábitu.
Zanedlouho zahlédl Tianu mířící k němu s šálkem objednané kávy. Rychle si ji prohlédl. Od Války se příliš nezměnila. V určitých partiích se zaoblila a náramně jí to slušelo. Ani bledý obličej jí krásy neubral. Ale nebylo se čemu divit, v takovémto nečase člověk onemocněl raz dva.

"Děkuji," lehce se usmál a rozhlédl se po kavárně. "Máš chvilku? Posaď se a pověz mi, co je nového."
"Já nevím," zamyslela se. "Vlastně, tohle je nové."
"Co "tohle"?"
"No, tohle celé," rozhlédla se po místnosti.
Draco se zakuckal kávou, kterou právě upíjel. "To je skvělý! Pamatuju si, jak ti v očích svítily jiskřičky, když jsi mi o tom tenkrát vyprávěla. Takže se ti splnil sen… A koukám, že se tady dveře netrhnou."
"Jo, zatím se celkem daří. Musíte studenty často pouštět do Prasinek a posílat je přímo sem," domlouvala mu.
"Dobře, zařídím to," zacukaly mu koutky.
"Jak se daří tobě?"
"Nikdy jsem se neměl líp," mrkl. "Taky se mi splnil sen; vždy jsem chtěl učit bandu tupohlavců," použil slova bývalého profesora lektvarů.
"Chybí ti?"
"Popravdě? Moc. Někdy si říkám, že už je to dobrý, zvykl jsem si, že tu prostě není. Ale pak přijde něco, co mi tu představu zboří. Třeba jako minulý týden. Víš, všechny Severusovy věci hned po Bitvě spálili, zničili, prostě po něm skoro nic nezůstalo. Laboratorní vybavení, poznámky, knihy, nic . Když jsem nastoupil do Bradavic, Brumbál mě doslova donutil, abych si vzal Severusovy staré komnaty." Tiana se lehce usmívala a zamyšleně namotávala na prst pramen hnědých vlasů. "Už dříve jsem si všiml, že na jednom místě podlaha podivně zni. Nevím, jak jinak bych to popsal. A minulé úterý jsem se k tomu konečně dostal. Pod prknem byla skrýš. Severus tam schoval pár kusů nejvzácnějších přísad, které teď po Válce nejsou k dostání. A starou knihu o vlastnostech bylin. Podle všeho jsou na světě jen tři výtisky. Dál tam byly…" rozkašlal se.
"Jsi v pořádku, Draco?"
"Promiň, když jsem tu poslední část otevřel, svázalo mě něco jako Neporušitelný slib. Nemůžu o tom zatím mluvit, ale jde o jeden lektvar. Severusův osobní výzkum," opět zakašlal.
"Páni," vydechla.
"Můžeš mi říct něco bližšího, aniž bys… by ses zranil?"
"Asi ne dokud to nedokončím. Severus byl na svoje výtvory háklivý. Však víš, šestý ročník a Sectumsempra na záchodech. Pěkně zuřil," usmál se při vzpomínce na rozhněvaného profesora.
"Hodláš tedy v tom výzkumu pokračovat?"
"Určitě. Hned jak začnou prázdniny. Máš tady krásnou výzdobu. Co plánuješ na Vánoce?"
"To je jen marketing. Svátky bez našich už nemají to kouzlo, nějak jsem na ně zanevřela. Asi budu doma a pustím si nějakej vánoční film s nechutně sladkým happy endem. Co ty?"
"Nevěřil bych tomu, ale pomalu to kouzlo Vánoc objevuju. Doma jsme si na svátky nikdy nepotrpěli. Většinou se konal nějakej nóbl ples nebo něco podobnýho. Nic co by se týkalo rodinné pohody. Ale co jsem v Bradavicích, je to jiný. Možná jsou tím domovem, který jsem neměl."
"Víš jak je ironický, že jsme kouzelníci a chybí nám "kouzlo" Vánoc?"
"Taky jsem se nad tím zamyslel. Ten čas letí," povzdechl si. " Za patnáct minut musím být na náměstí."
"Taky se musím vrátit do práce. Támhle ta paní vypadá, že mi každou chvíli přijde zaplatit sem nebo mě tou peněženkou rovnou umlátí," protočila oči. "Měj se hezky a hodně štěstí s výzkumem."
"I tobě hodně štěstí v práci."

Vstal a omotával si modrošedý šál kolem krku. Koutkem oka pozoroval Tianu, jak míří k postarší paní při těle, která netrpělivě mávala peněženkou. Po pár krocích se zastavila u jednoho ze stolků a opatrně se opřela. Omluvně se usmála na mladý pár, jehož stolek využila. Pak se zhroutila na podlahu.

oOoOoOoOo

Draco, sedíce na židli, se až nepřirozeně narovnal. Když bolest zad neustupovala, obešel kolečko kolem bradavické ošteřovny. Poppy Pomfreyová ho měřila nenávistným pohledem, ale o další hádku nestála. Za posledních osmdesát čtyři hodin zjistila, že za úspěch musí považovat to, že se mladý Malfoy dvakrát denně nají. Ošetřovna byla však stále jejím královstvím a pořád tu platily její zákony: pokud co nejdřív nepůjde do postele, osobně ho tam dovleče.

"Albusi, řekněte mu něco. Mě vůbec neposlouchá," postěžovala si právě příchozímu řediteli. Brumbál přešel k profesorovi a položil mu ruku na rameno: "Poppy má pravdu, Draco. Měl byste se jít prospat."
"Neexistuje," odmítl Draco.
"Tiana už není v ohrožení života. Můžete její ruku pustit a v klidu odejít, ona to zvládne." "Nikam nejdu," znovu odporoval.
"Nenuťte mně, abych vám dal neplacené volno." O řediteli bylo známo, že je mistr manipulace a všelijakých výhružek a intrik.
"Dejte. Je mi to jedno." Unaveně si promnul kořen nosu. "Tianě dlužím pomoc, a jestli je tohle jediné, co můžu udělat, budu tady sedět."
"V tom případě vás prosím, abyste šel se mnou do ředitelny." Draco rezignovaně vstal a z posledních sil následoval ředitele do jeho kanceláře.

"To neplacené volno nepotřebuji písemně, nemusel jsem s vámi chodit," zabručel mladík. "Nejste tu kvůli této záležitosti. Oba víme, že jste mi to nevěřil ani vteřinu," pousmál se. "Velmi by mě zajímalo, jaké pouto vás k slečně váže. Neměl jsem tušení, že se znáte i mimo školní lavice."
"A kvůli tomu jste mě poslal do její kavárny?"
"Neměl jsem nejmenší…"
"Pro Merlina, nechte toho. Tohle vám nežeru. Tak co o Tianě a mě víte?"
"Musím přiznat, že nějaké věci o vašem vztahu se ke mně donesly. Pravda, velmi mě to překvapilo."
"Děláte si legraci? Já a Tiana! Ha, ha!"
"Draco, teď nejste upřímný vy. Viděl jsem vás. Určitě jste ji musel mít velmi rád…" Draco nepřítomně hleděl na portréty bývalých ředitelů. "Nechcete mi přece jenom říct, co se stalo?"
"Ne. Ale můžu vám to ukázat."

Brumbál a Draco se ocitli uprostřed bitevní vřavy. Kolem bradavického hradu bojovaly stovky lidí, už ne za svou stranu ale za svůj život. Objevili se u skupinky studentů, bránících sami sebe před Smrtijedy, kteří kolem studentů kroužili jako supi. Ředitel poznával svoje studenty - Padma Patilová, Lenka Láskorádová, Thomas Bell a samozřejmě Draco a Tiana. Většina z nich byla zraněná. Thomas vykřikl: "Tohle nezvládneme!"
"Vím, pro Morganu! Musíme vypadnout!" Padma se k němu přidala.
"Ano, tady nám nepomohou ani Rozpustilé Vrtinůžky," podotkla Lenka. Nikdo neměl opět tušení o kterých tvorech mluvila.
"Běžte! Budu vás krýt!" přikázal Draco.
"Musíte hned jít! MY to zvládneme. Ne, Draco, nehádej se! BĚŽTE!" Lenka, Thomas a Padma začali couvat. Draco a Tiana zastoupili Smrtijedům cestu.
"Postavil ses na špatnou stranu, Malfoy. A špiníš jméno své rodiny s krvezrádci jako je ona?" kývl maskovaný muž směrem k Tianě.
"Ji si neber do huby!" vykřikl a zaútočil. Znovu propukl boj. Smrtijedi měli značnou přesilu. Šest zkušených kouzelníků proti dvěma studentům, které učila pouze válka.

"DRACO!" křičela Tiana. Draco se otočil a spatřil modrý paprsek, který byl vzdálen necelé dva metry. Paprsek byl už téměř u něj. Přivřel před modrou září oči a myslí mu prolétly vzpomínky na otce, matku a dětství na Manoru. Vteřiny byly najednou dlouhé jako minuty, ale smrt mu už dýchala za krk.
Najednou před něj skočila Tiana s vykouzleným zlatým štítem, který před ní slabě pulzoval. Kletba do něj narazila a dívku odhodila několik metrů dozadu.Draco jedním mávnutím hůlky vyřadil zbývajícího
Smrtijeda z bitvy a běžel ke kamarádce. "Tiano," popleskal jí po tváři. " No tak, vstávej. Už je to dobré." Pomohl jí na nohy a objal kolem ramen. "Pojď, někam se uklidíme."

Vzduch se rozvířil a oba muži stáli opět v ředitelně. Draco promluvil jako první: "Během Války se z nás stali poměrně dobří přátelé. Nikdy však mezi námi nebylo něco víc. Tiana se po Poslední bitvě stáhla do sebe a téměř se mnou přestala komunikovat.
Brumbál se na Draca dlouze zadíval: "Jste si vědom toho, co pro vás udělala?" "Samozřejmě. Zachránila mi život," prohlásil dotčeně.
"To ano. Ale víte, za jakou cenu?"
"Asi vám nerozumím."
"Všiml jste si toho štítu?"
"Ano. Nevěděl jsem, že na tuto kletbu nějaký štít existuje. Nikde jsem o tom nečetl ani řádek. Tiana tvrdila, že je to nějaké staré kouzlo, které ji naučila babička. Má nějakou specifickou funkci?"
"Dá se to tak říct. Merlinžel."
"Proč merlinžel? Řediteli! Tak mi to řekněte!"
"Máte pravdu, proti této kletbě žádný štít neexistuje. Kouzlo, které Tiana použila bývá nazýváno Štít života. Je velmi staré a je to prakticky jediná možnost jak se bránit kletbám proti kterým neexistuje protikouzlo. Kouzlo je zvláštní tím, že kletbu pohltí a uzavře ji v těle kouzelníka, který štít vytvořil. Kouzlo však nespí. Magie nesmí narušit rovnováhu přírody, proto je tento štít jakási smlouva. Výměna života toho, kdo štít vytvořil za život toho, koho chránil. Pomalu ničí svého tvůrce zevnitř. Je mi to líto, Draco, ale obávám se, že Tianě zbývá už jen pár týdnů."
"Ne," zalapal po dechu, "tohle není pravda. Kdybych to věděl, nikdy bych to nedovolil!" Ředitel mu věnoval soucitný pohled a chytl ho za nadloktí: "Draco," zašeptal.
"Ne," setřásl starcovu ruku, "nemůžu ztratit už ani minutu. Určitě existuje nějaký lék nebo kouzlo, které jí pomůže."
"Draco, obávám se…"
"ZACHRÁNILA MI ŽIVOT! Copak to nechápete?! Nemůžu ji nechat umřít!"

oOoOoOoOo

"Draco," tiše zašeptala. Zamrkala. Místnost byla vyzdobena vánočními ozdobami, páchla jak nemocnice a přišla jí povědomá. "Kde to jsem?"
"Jsi v Bradavicích. Na ošetřovně. Proč jsi mi o tom neřekla?" vyčítavě se ptal.
"O čem?" usmála se.
"No, že… že tenkrát… že jsi…"
"Nedokážeš to ani vyslovit, nestojí to za řeč. Udělala jsem to ráda."
"Že to nestojí za řeč?! Tiano, umíráš! A jenom kvůli mně!"
"To není pravda, hlupáčku."
"Nenechám tě umřít."
"Musel by se stát zázrak."
"Zázraky se dějí. A o Vánocích obzvlášť. Myslím, že stačí, když budeš věřit. Tak nějak mi to určitě tenkrát říkal…"
"Ach, Draco…" usmála se shovívavě.

oOoOoOoOo

Kráčel tmavou chodbou. Na hrad dávno padla noc, ale ani to nebylo překážkou tomu, aby ji viděl.
"Myslím, že byste tam neměl chodit," snažil se Malfoye zastavit sám ředitel, který právě ošetřovnu opouštěl.
"Jděte mi z cesty, Brumbále. Chci ji vidět!" pronesl rázně a odstrčil kouzelníka stranou. "Draco, chlapče! Počkejte přece!"
Její postel byla prázdná. Na nočním stolku nebyl jediný flakónek s lektvarem ani její hůlka.
"Kde je?!" otočil se k Brumbálovi. "Řediteli, okamžitě mi řekněte kam šla," zavrčel nebezpečně.
"Nevím. Neřekla mi to."
"Vy jste ji nechal odejít jen tak? Merine, vždyť je prosinec! Mrzne! Kam myslíte, že v takovým stavu dojde? A kdo ji teď půjde hledat? Vždyť je Štědrý večer!"
"Myslím, že byste si měl prvně přečíst tohle," kývl ke složenému pergamenu na posteli.
Draco vzal list roztřesenou rukou a s prvními slovy se mu z očí začaly kutálet slzy. V hlavě slyšel Tianin hlas který řádky předčítal jeho duši a srdci:

Nejdražší Draco, měla jsem krásný život. Teď jsi na řadě ty. Nekaž si ho a nech minulost i mě odejít.
S láskou Tiana.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama