Úžasná Zeměplocha: OTEC PRASÁTEK

18. prosince 2013 v 17:24 | Odetta |  Četla jsem
Pro navození Vánoční nálady jsem se rozhodla (už asi po třetí) přečíst Otce prasátek :)

Název: Otec prasátek (série Úžasná Zeměplocha)
Autor: Terry Pratchett

1. Proč jsem si tuto knihu vybrala?
Nejsem odborník na Pratchettovy knihy (vzhledem k počtu, kolik jich napsal), ale tato patří mezi moje oblíbené. Získala si mě svým nezaměnitelným Pratchettovským humorem.

2. Definujte knihu dvěma slovy (přídavné, podstatné):

vtipná, vánoční

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem):
Ho!

4. S jakou postavou bych se ztotožnila? Kterou bych naopak nechtěla být?
Kým bych nechtěla být? Zuzanou. Je nespokojená se svým osudem, snaží se jej měnit nebo přinejmenším ovlivnit. Naopak dokáže pomoct, třeba oh bohovi kocoviny (mimochodem, tím bych určitě také nechtěla být). Nechtěla bych být ani někým na Neviditelné Univerzitě, protože jsou tam všichni cáklí a dějí se tam divný věci. Nechtěla bych být ani Smrť, protože žije v černém světě. Možná bych mohla být mluvícím havranem. Jsem stejně jako on neuvěřitelně ukecaná, ale on miluje vnitřnosti, především oči. Takové fujtajbly já nesnáším. Asi bych neměla zapomenout na pana Časnačaje, ale ten je až neuvěřitelnej záporák.

5. Pozitivum
Nádherná barvitost, kterou Terry Pratchet líčí. A jeho neuvěřitelná fantazie. Ale to platí o všech knihách Zeměplochy. Otec prasátek je pro mě specifický tématem Prasečnic (na Zemi Vánoce). Postava Smrťe, nadpřirozené bytosti, který nerozumí lidem a jejich myšlení je kontrastní právě s lidmi a jejich zvyky. Smrť (zastupující Otce prasátek) nechápe, proč dětem z bohatých rodin nadělí Otec prasátek spoustu dárků, když už doma mají solidní hromadu, a dětem z chatrčí nedá prakticky nic. Zajímavé jsou dialogy Smrtě a jeho pomocníka Alberta, který právě v jedné chatrči vyrůstal.

6. Negativum
V knize se prolíná několik příběhů, které však spolu souvisí. Občas je obtížné se v nich orientovat, ale jde to. Možná bych sem přiřadila Časnačaje. Přijde mi prostě moc špatný a zvrácený. Ale to asi bylo autorovým záměrem.

Můj postřeh:
Otce prasátek jsem poprvé četla asi ve třinácti letech a mohla jsem se u toho roztrhat smýchy. Když jsem knihu četla teď, už mi tak vtipná nepřišla. Možná je to tím, že ztratila moment překvapení, možná jsem příliš zvážněla. (Pozor! Určitě to není četba jen pro děti.)
Přesto je úsek, u kterého se směji vždycky:

"Vedete si skvěle, mistře," opakoval a zhluboka se napil (Albert). "Všechny ty saze v krbu, stopy na koberci, vypité sherry, koleje saní po střechách... to musí zabrat."
MYSLÍŠ?
"Jasná věc."
A UDĚLAL JSEM TO TAK, ABY MĚ NĚKTERÉ Z NICH VIDĚLY. POZNÁM, KDYŽ ODNĚKUD NAKUKUJÍ, dodal Smrť pyšně.
"Dokonalé, pane."
TO SI MYSLÍM.
"I když možná je tady jedna taková maličkost. Stačilo by jen "Ho. Ho. Ho". Nemusíte už dodávat "Třeste se ubozí smrtelníci!", pokud nechcete, aby z nich vyrostli lichváři, nebo tak něco."
HO. HO. HO.
"Ano, to je ono, vidím, že se do toho už skvěle dostáváte." Albert spěšně sklonil obličej k rozevřenému zápisníku, aby mu Smrť neviděl do tváře.

(str. 126, 127)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama