Slib mi...

19. prosince 2013 v 20:50 | Odetta |  Originální tvorba
Ahoj, přidávám kratičkou odpočinkovu Vánoční povídku (a zároveň bych se s ní chtěla zapojit do soutěže).
Enjoy it, O.


24. prosince 2004
V noci mu přišly dvě SMSky. První v jednu, druhá ve tři. Už mě to neskutečně vytáčí! Myslí si, že když se to provalilo tak dostal povolení?!

Vstal v osm a donesl stromeček. V devět šel pryč. Nevím, nesmím se ptát. Děckám poručil zdobit stromek. Vrátil se za půl hodiny a jel krmit do lesa.

Přijel v poledne, prošel barákem a zkontroloval, jak to mají děcka nazdobený. Pak jsem viděla, jak prošel na ulici kolem okna. Zase byl pryč.

Vrátil se ve tři, že jde dělat ten bramborovej salát. Už jsem měla oloupaný a namačkaný brambory v míse se zeleninou. Nechala jsem ho tam přimíchat tatarku s tím, že bych to udělala špatně. Nic mi na to neřekl.

Museli jsme jíst už ve čtyři hodiny. Byl jak na jehlách. Když jsme se najedli, děcka šly rozbalovat dárky. Letos se vyšvihl. Začíná si děcka kupovat. Potom spěchal k babičce a dědovi. Když jsme k nim přišli, teprve nalívali polívku.

Švagrová se švagrem nás zvali, abychom šli k nim. On ale řekl, že jde pryč. Tak jsme šli všichni domů. Přišli jsme po sedmé. Zase chtěl zdrhnout. Řekla jsem mu, že jestli odejde, nemá se vracet. Sedl do auta a byl v čudu.

25. prosince
Nepřijel. Ráno jsem jela s děckama k našim. Řekla jsem, že musel do práce.

26. prosince
Ten parchant přijel! Zase jsme se pohádali. Ptala jsem se ho, proč nemůže být v sobotu večer doma. Řekl mi, že si mi nemá co říct a že ho to už se mnou nebaví.

Odpoledne mi volala Kačka. Všechno jsem jí řekla. Radila mi, abych mu řekla, že si má sbalit věci a přijet nejdřív po svátcích. Neposlouchal mě a odpověděl, že přijede zítra, "za děckama".

27. prosince
Přijel brzo ráno, děcka ještě spaly. Ptal se, jak si to představuju dál. Řekla jsem, že se rozvedeme a koupí mně byt. Pak se ptal na děcka. Věčně je pryč, co by tady samy dělaly? A dělit je nebudeme. Prý mě tady nechá, než koupí nějaký byt. Pak se vzbudily děcka a bylo po rozhovoru.

Terka mluvila dopoledne s dědem. Prý nám vzkazuje, že půjde za právníkem a vezme si barák zpátky. Martin za ním šel a vysvětlil mu, že se o dům tahat nebudeme. Z dědy vypadlo, že se bojí, že ho dáme do domova.

28. prosince
Měla jsem cestu do města. Stavila jsem se ke Kačce a pak v bance, zařídit si svůj účet, aby mi tam mohla přijít první výplata. Pak jsem jela k našim. Konečně jsem našla odvahu jim to říct. Vzali to vcelku s klidem. Teta jednou řekla: "Ser na to, netrap se! Já jsem takhle ztratila šest let a nic to nebylo platný." Má pravdu, nic se nezmění!


24. prosince 2013
Tereziny oči se zalily slzami, nemohla číst dál. Nesnášela matčiny řádky prosycené syrovou nenávistí a odporem. Pohrdala každým slovem, které otce uráželo. Surovost se kterou žena psala jí rvala srdce. Matka nenáviděla otce, kterého Tereza milovala víc než kohokoli jiného.


Výjimkou byl její manžel, který stál ve dveřích ložnice a se založenýma rukama ji pozoroval. Přešel k ní a z třesoucích rukou jí vzal červený sešit. Posadil se na postel a Terezu si stáhl na klín. Palci jí setřel slzy z tváří a dlaní ji hladil na zádech.
"Ššt, nebreč," zašeptal.
"Slib mi," popotáhla a položila si hlavu na jeho rameno, "že tohle nikdy našemu dítěti neuděláš."
"Slibuju. Nikdy vás neopustím. Teď už pojď, nebo nám ten kapr vystydne."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 19. prosince 2013 v 23:12 | Reagovat

moc pěkný a smutný :) máš tam toho tolik hezky shrnuto :) jen jsem na konci drobet nepochopila, kdo, že jer ta Tereza :)
taky jsem mimochodem napsala vánoční příběh do soutěže :)

2 Odetta Odetta | Web | 20. prosince 2013 v 5:50 | Reagovat

Veru, ta první část je deník matky. Píše se tam: "Terka mluvila dopoledne s dědem..." Tereza je dcera autorky zápisů ;-)

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 9:32 | Reagovat

Smutné, ale i takový je občas život.

4 myskocka myskocka | Web | 23. prosince 2013 v 22:41 | Reagovat

Až moc to kopíruje moji současnou situaci. Jsem v depresi. Je tam jen jediný rozdíl - řekl mi, že mě miluje a zůstane s námi. Jen prostě k životu potřebuje mít tyhle "kamarádky" se kterými se čas od času vyspí. Já to přeci musím chápat a odpustit mu, když se mnou jedná narovinu. Doma funguje na 100%, děti ho milují, vyhovujeme si po všech stránkách. Je tam jen tahle "drobnost" a já mám být ta rozumná... Asi budu - moc možností mi nezbývá :-? Odejít? Nemám kam a sama taky zůstat nechci...

5 Odetta Odetta | Web | 24. prosince 2013 v 9:48 | Reagovat

[4]: To je mi hrozně líto :-( Je to fakt těžká situace, vůbec nevím, co bych dělala. Ta část s deníkem je bohužel vystřihnutá z reálu - u  nás doma to taky není veselý :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama