What if

14. prosince 2013 v 10:53 | Odetta |  Jednorázové
Jak napovídá název, inspirovala jsem se písní od Kate Winslet. Jde o jakési zamyšlení matky nad životem syna. (Tato jednohubka vznikla cca před půl rokem ještě na starém počítači. A teď, když jsem ji objevila a přečetla, co že jsem to vlastně sesmolila,sama jsem na začátku sama netušila, o koho jde. V průběhu čtení mi to došlo, ale pro jistotu jsem dopsala poslední větu.)
Pěknou sobotu, O.
http://www.youtube.com/watch?v=_vId_4r925o


Jako tisíckrát předtím tu stojím sama, jen s tíhou na srdci.
Bývalo to místo, o kterém otec nevěděl, pamatuješ? Prosila jsem tě, aby ses sem schoval, když zuřil. Sliboval jsi, že nikdy nebudeš jako on. Snažila jsem se vynahradit, co ti bral.

V duchu se stále vracím na začátek a přemýšlím, co tě přimělo změnit se.
Bylo to tvoje dětství? To, žes musel vyrůstat vedle muže, jako byl tvůj otec? Dítě moje, ani nevíš, jak mě to mrzí. Že jsem nikdy nenašla sílu se vzepřít, že jsem tě neochránila.

Udělala jsem tlustou čáru, za tvým otcem i za tebou. Za osobami, které mě zlomili.
Když jsem si tvého otce brala, věděla jsem, do čeho jdu. Přesto jsem byla překvapená, když mi poprvé ublížil. Měla jsem to předpokládat. Tenkrát jsem byla bláhová, život mě naučil moc pozdě. Když tvůj otec konečně rozházel všechen majetek, který v Británii měl a opustil ostrovy, opila jsem se whisky, která po něm v domě zůstala.
Pak mě ale opustilo jediné štěstí, které jsem kdy měla. Tys byl mým štěstím. Proč ses najednou choval stejně jako on? Vím, že jsem selhala. Měla jsem se alespoň pokusit zastavit tě. Zůstal bys?

Je však několik cest, kterými se dá jít a kdekdo občas změní směr.
Přišel Brumbál. Chtěl, abych věděla, žes svůj směr změnil. Tolik jsem se bála za tebou přijít. Měl jsi nový život, tušila jsem, že se mnou už nepočítáš. Často se ke mně o tobě donesly zprávy. Žasla jsem nad tím, jak jsi dokázal popřít otcovu výchovu. Lituji, že jsem tě k němu přirovnávala. Ne, nikdy jsi nebyl jako on. Stále mi ta otázka vrtá hlavou: co se tenkrát stalo?

Co kdybych tě nenechala jít? Kdybys zůstal, kdybych se snažila? Kdybychom tak mohli vrátit čas, byl bys ten člověk, kterého jsem znávala? Přemýšlíš, jaké by to mohlo být? Myslím, že to nikdy nebudeme vědět...

Stojím tu sama, jen s tíhou na srdci, která nikdy neodejde, protože ty se ke mně nevrátíš. Rozhlížím se po naší zahradě. Kde jsou ty časy, kdy bývala tak velkolepá? Kde jsou všechny květiny a keře a naši bílí pávi? Odešli krátce po tobě a tvém otci.
Už mi nezbývá moc času. Ale všechen bych ho dala za to, abych tě mohla ještě naposledy vidět a říct ti, co pro mě znamenáš…

Draco, miluju tě víc než cokoli na světě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kathie Jones Kathie Jones | Web | 15. prosince 2013 v 18:37 | Reagovat

Smutnééé :-( Chystáš se na tu vánoční jednorázovku? ;-) Já už ji mám napsanou - jen mi zase nejdou přidávat články... :-x

2 Odetta Odetta | Web | 15. prosince 2013 v 19:48 | Reagovat

Jejdá :-( Já už ji mám taky napsanou (a odeslanou Sevikovi99. Jen nevím, jestli není pozdě na zveřejnění u ní, ještě mi neodpověděla). Ale tady bude určitě - vidím to tak na 23. Je možný, že se tady do té doby objeví kapitola ŠŽ ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama