Čtvrtá

16. února 2014 v 11:21 | Odetta |  Správný čas
Všem pěknou neděli!
Příští týden mám prázdniny a to znamená, že nová kapitola přibude dříve než o víkendu.
I když se zatím nic moc nestalo, pomalu se přehupujeme přes polovinu tohoto příběhu. Tato kapitola popisuje pouze jednu situaci mezi Charlie a Dracem. Dozvíme se, že i když se Charlie snaží Dracovi stranit, ve svých názorech a postojích není tak pevná, jak by chtěla být a Draco s ní dokáže cloumat.




Redakce měsíčníku Krásná čarodějka sídlila ve výškové budově nedaleko Příčné ulice. Konstrukce budov stavených do výšky byla jednou z inovací, kterou po válce převzali kouzelníci od mudlů. Zdálo se, že tyto budovy budou mít velký rozmach. Šetřily místo a čas, a jako výsledek práce kouzelníků měli lepší statiku než mudlovské vzory. Přesto vznikly jen v omezeném množství díky zásahu Ministerstva. Proti výškovým budovám se postavil Odbor pro zachování tradic a Odbor veřejné bezpečnosti a společnými silami výstavbu moderních objektů zastavili. Díky tomu vznikly v Londýně pouze tři prosklené budovy, jejichž patra zatím nikdo nespočítal.
V budovách sídlily kanceláře veřejných i soukromých orgánů. Na Kolmé ulici číslo čtrnáct to byla například redakce již zmíněného časopisu. A v jako správné redakci tam byl od rána pořádný hukot. Blížil se konec měsíce a dnes v poledne byla uzávěrka pro srpnové číslo. Podřízení dodělávali poslední detaily a hotovou práci nosili svým nadřízeným. Ti výsledky práce posílali zpět, aby je podřízení opravili. Znova a znova, dokud hodiny neodbily dvanáctou.

Charlie byla moc vděčná za vlastní kancelář. I když to byla místnost velká asi dva krát dva metry, nemohla si stěžovat. Byl komfort oproti tomu, co se dělo venku. Přes prosklené dveře občas pozorovala zmatek, který vládl před kancelářemi. Stoly uspořádané do zvláštních tvarů, které se každou chvíli měnily a naříkaly, když do nich někdo vrazil, byly zavaleny haldami pergamenů. Pod stoly se hromadila brka, která nikdo nestíhal odnášet, i když kolem stále pobíhalo minimálně dvacet osob, které občas zmizeli v jedné z kanceláří svých nadřízených, ale téměř okamžitě se vraceli s bolestným výrazem zpět do zmatku. A vzduchem poletovaly vlaštovky. Buď v hejnech jako skuteční ptáci, nebo osamoceně. Každému lezly na nervy, ale jiné řešení nikdo nevymyslel.

A pak konečně odbyla dvanáctá. Všichni na území, které Charlie nazvala "zmatek", začali jásat a objímat se a popravdě i Charlie úlevně vydechla. Práce přesto nekončila. Znovu sklonila hlavu nad pergamen a začala psát.

Ze zamyšlení ji vytrhlo opatrné zaklepání.
"Charlie?" ve dveřích se objevila hlava Bei, její asistentky. "Nerada tě ruším, ale máš návštěvu." Charlie zaúpěla. "Nech té práce a přijmi ho," přemlouvala ji Bea.
"Co?" Charlie pozvedla obočí. "Kdo to je?" Bea se jen spiklenecky usmála a otočila hlavu do "zmatku". Charlie slyšela, jak říká: "Můžete jít dál." V další moment měla chuť Beu proklít.

"Draco Malfoyi! Co tady, ksakru, děláš?!"
"Taky tě zdravím. Není to tu nic extra," odtušil, když znaleckým pohledem zhodnotil místnost. "Doufal jsem alespoň v cedulku na stůl se jménem. Ale co bych chtěl, jsem přece v Krásné čarodějce," protáhl. Charlie mezitím rozdýchala neočekávanou návštěvu.
"Buď mě přestaň urážet a řekni, co chceš, nebo vypadni." Téměř cítil, jak se mu její tichý ledový hlas zabodává do kůže. Pouze silou vůle se neotřásl. Asi na ní Zmijozel nechal následky…
"Klid, ano? Neodpověděla jsi na můj dopis…" začal opatrně.
"Asi jsem ti něco chtěla naznačit," skočila mu do řeči.
"Potřebuji s tebou opravu mluvit, je to důležité," naléhal.
Charlie protočila oči a pokrčila rameny: "Tak mluv."
"Byl bych radši, kdyby to bylo někde jinde." Podíval se na hodinky a pokračoval. "Je půl jedné. Bylas už na obědě?"
"Ne, nebyla," přiznala a jemně se začervenala, když si všimla jeho zkoumavého pohledu. Výraz v jeho tváři ztvrdl. Semkl rty a zavrtěl hlavou.
"Tak jdeme. Prosím," podržel jí dveře.
"Dík," tiše pípla.

Super, tak teď se cítím jak přistižená školačka a on z toho vyjde dobře, brblala v duchu Charlie.
Vedl ji do restaurace, která byla jen o pár ulic dál. Zprvu litovala, že se nepřemístili a ona musela trávit s nenáviděným Dracem pár dalších minut, které nebyly nutné. Ale po chvíli její duše pookřála. Na nebi svítilo slunce a kolem něj nebyl jediný mráček. Dámy, které míjely, nosily krátké šaty a klobouky. Každá z nich vypadala dnes mimořádně krásně. Dámy byl za rámě zavěšen do pánů, kteří ani v horkém dni neztráceli svou eleganci. Když procházeli kolem parku, z korun stromů se ozýval zpěv ptáků a kolem květin, které pod stromy kvetly, poletovali motýli. Občas na nějakém z barevných kvítků přistáli a sosákem nasáli jeho nektar. Na prolézačkách si hrály děti a po ulici se rozléhal jejich veselý křik. Až na nemilou okolnost jménem Malfoy byl krásný letní den.


Draco galantně odsunul Charlie židli a až poté sám usedl, jak se sluší na vychovaného mládence. Po tom, co číšník odnesl objednávku, Charlie uhodila.
"Tak spusť. Proč jsi mě sem vytáhl?"
"Mám celkem velký problém. A myslím, že ty bys mi mohla pomoct. A mimochodem taky proto, že by ses jinak nenajedla." Prsty poklepal do desky stolu.
"To teda najedla!" Draco se divil, že na něj nevyplázla jazyk.
"Ano?" pozvedl obočí. "A co by sis dala? Bagetu z kantýny?"
"Ne," odsekla. "A co se vůbec staráš o moje zdraví?! Snad tady řešíme tvůj problém," probodla ho pichlavým pohledem. Sypat popel na hlavu si opravdu nenechá, pomyslel si Draco a začal vysvětlovat svou situaci.
"Rozhodl jsem se udržet alespoň nějaké malfoyovské tradice a mezi ně jsem zahrnul i Letní slavnost." Nenápadně zkontroloval Charlienin výraz. Zatím trpělivě poslouchala. "Zahajovací tanec nacvičujeme od června, ale v sobotu dostala jedna dívka Dávivou spálu a náhradnici samozřejmě nemáme. Vím, moje chyba." Charlie se začala tvářit podezřívavě. "Není to tak dlouho, co jsi tančila na Letní slavnosti a tanec je stále stejný. Doufal jsem, že bys byla tak laskava a zachránila mě." V duchu si oddechl, že Charlie zatím neutekla, i když výraz na její tváři svědčil o opaku.
"A to bych měla dělat jako proč?"
"Protože mě tvá matka pozvala v sobotu na čaj. Přece nechceš, abych se zmínil," bojoval Draco. Možná netušil, že nebyl daleko od pravdy. Charlie si to okamžitě představila v jasných barvách rudého huláka:
Charlotto, jak sis dovolila odmítnout Draca?! Jsi ostudou celé rodiny! Červ krásného jablka! Okamžitě mu dej vědět, že přijímáš, jinak si mě nepřej!
"Opravdu mi chceš vyhrožovat tím, že si moje matka neuvědomuje, že mi není šestnáct?" protáhla obličej.
"Nevyhrožuju. Pouze navrhuju možná řešení. A použiju cokoli, co na tebe zabere." Mrkl a spojenými prsty si podepřel bradu. "Takže můžu pokračovat, nebo sis to už rozmyslela."
"Víš, stačilo by jedno malé kouzelné slovíčko," použila oblíbenou formulaci své mudlovské kamarádky. Draco se na chvíli zatvářil zmateně, a když mu to došlo, nejprve se zamračil, ale téměř okamžitě na jeho tváři opět zářilo slunce. Bylo vidět, že svádí vnitřní boj. Draco Malfoy nikdy neprosil. Neměl to zapotřebí, vše mu padalo k nohám. Až na tuhle cácorku.
"Prosím," zamručel slova prohry, když odtušil, že jeho společnice jinak nesvolí.
Charlie se spokojeně ušklíbla. "Takže, kdy je ta slavnost?"
"V sobotu," odpověděl opatrně.
"Ale vždyť to je…" vykulila oči.
"…pozítří," doplnil Draco.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kathie Jones Kathie Jones | Web | 20. února 2014 v 11:06 | Reagovat

Užívej krásné prázdniny :-D

2 Kathie Jones Kathie Jones | Web | 20. února 2014 v 11:12 | Reagovat

Už se těším, jak ta slavnost proběhne 8-)

3 Odetta Odetta | 21. února 2014 v 9:36 | Reagovat

takže to znamená: přidej novou kapitolu co nejdřív? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama