Sympaťák: pokračování

23. února 2014 v 22:02 | Odetta |  Co život dal
Další den, ve čtvrtek, jsem zalitovala, že díky dojíždění bývám ve škole tak brzy. Jakmile jsem si ve skříňce vyzvedla učebnice, sunula jsem se k lavičce před třídou, ve které máme první hodinu a která bývá zamčená.


Třída je zrovna na chodbě, kde má kabinet i Sympaťák. Přesto mě vyděsilo, když jsme se míjeli.
"Sedni si," řekl místo pozdravu a pokýval ke stolečkům a židlím rozmístěných kolem. Tak jsem se posadila a poslouchala.
"Můžeš mi říct, proč se ke mně tak chváš? Co jsem ti udělal nebo čím jsem se tě dotkl?"
"Nevíte?" ušklíbla jsem se.
"Ne, nevím. A celkem mě to zajímá."
Já jsem jen pokrčila rameny. On ještě něco říkal, ale už jsem ho moc neposlouchala a zvedla jsem se se slovy: "Já s váma nic řešit nebudu." Obešla jsem ho a ještě v poslední moment jsem si na něco vzpomněla. Popřála jsem mu pěkný den. Z celé hloubky mého jízlivého srdce.

Po tomto se se mnou už nesnažil bavit. První dny se choval odtažitě. Teda tak, jak by se měl každý profesor ke studentům chovat. Rychle ho to ale přešlo a dostával se zpátky do své "kamarádské" nálady. Zase jsem dala průchod své černé duši.

Na něco se mě v hodině ptal. Nevěděla jsem, jak bych to měla vědět, tak jsem nereagovala.
"Já s tebou mluvím," upozornil na svou otázku, když jsem ani nezvedla hlavu.
"Ale já s váma ne," byla má odpověď.

Někteří spolužáci to začínali odsuzovat, říkali, že to přeháním. Zvlášť, když toho bylo na jednu chvíli už moc. Nevím, jak jinak bych se k němu měla chovat. Musím uznat, že v poslední době se krotí a chová se více méně slušně. Alespoň ke mně. Tak se krotím i já. Když mi nedá důvod, budu hodná.

Po páteční hodině se ale zase vyznamenal.
Na tu hodinu jsme měli praktikanta, a Sympaťák během hodiny odešel. (Do té doby seděl v prázdné lavici za mnou a za Eliškou). Když odešel, s E. jsme vytáhly zrcátka a poupravily make-up.

Je lepší být krásná než chytrá, protože průměrný muž lépe vidí než myslí.

Nepřeháněla jsem to. Jen jsem si rty přejela trochu-tmavě-červenou rtěnkou. Nic extra.

Páteční vyučování končí pro většinu studentů šestou hodinou, jen výjimečně pokračuje dvouhodinovkou maturitního semináře. Končit v pátek o půl čtvrté se poštěstilo také mě a mojí spolužačce Sabrině.
Po chemii, kterou máme před seminářem, se Sabrina na něčem domlouvala se Sympaťákem a já jsem na ni čekala mezi dveřmi. Když spolu skončili, Sympaťák zvedl palec.
Povytáhla jsem obočí.
Sympaťák ukázal na svoje rty a zopakoval gesto s palcem.

On mi pochválil tu rtěnku!!
Zatvářila jsem se… já nevím jak. Znechuceně, dotčeně a rychle jsem vypadla.

Pozn.: Jména mých spolužaček byla změněna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kathie Jones Kathie Jones | 24. února 2014 v 20:14 | Reagovat

"Je lepší být krásná než chytrá, protože průměrný muž lépe vidí než myslí." :-D Zase jsi mě dostala. To je přesný!

2 Odetta Odetta | Web | 24. února 2014 v 21:41 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem pobavila, i když ten citát není z mé hlavy ;-) Objevila jsem ho někde na netu a moc se mi líbí :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama