Třetí

8. února 2014 v 16:09 | Odetta |  Správný čas
Ahoj!
Přidávám třetí kapitolu Správného času, příběhu Charlie Wilkinsonové, do kterého se (jí z nepochopitelných důvodů) začne motat Draco Malfoy.
Milánci, s těma komentářema mě štvete! Když už nevyjádříte názor, tak napište aspoň "četl jsem", buďte od tý dobroty, prosím ;) To mi připomíná, že příští kapitola se tady objeví, jakmile pod touhle částí budou alespoň čtyři jakýkoli komentáře!! Momentálně mám napsaných pár kapitol dopředu, takže záleží jen na vás jak rychle budou přibývat :)



Byla druhá neděle v měsíci a Charlie absolvovala povinnou návštěvu u rodičů. Wilkinsonovi bydleli celá staletí ve vile v blízkosti centra Londýna. Charlie dům připadal jako muzeum přeplněné starými krámy a veteší, kterou její matka milovala nadevše. Proč, promerlina, nemohla třeba pěstovat květiny? Ty jednoduše jednou uvadnou a je konec. Ale nábytek? Máminy narozeniny přinesly nový stolek, Vánoce obraz a komodu. Šperkovnice se koupila jenom proto, že bylo úterý. Neustále přibývalo něco "nového". A bylo ke všemu nejmíň dvě století staré, nevkusné a drahé.

Charlie právě seděla v salónku a vydýchávala již zmíněnou šperkovnici. Jedním uchem poslouchala peskování matky, aby zacházela opatrně se šálkem z čínského porcelánu, ze kterého upíjela čaj.
"A jak dlouho se u tebe vlastně Draco zdržel?" měnila matka téma.
"Co?" zakuckala se Charlie. "Jak o tom víš?"
"Draco se tu před pár dny stavoval a ptal se na tvou adresu. Prý jsi měla zlomenou nohu a nepřišla jsi na kontrolu. Kdyby to byl někdo cizí, nikdy bych mu tvou adresu nedala, samozřejmě. Ale je to přece jen Draco, pamatuješ, jak u nás tenkrát trávil léto? Škoda, že po tom, co Dan… škoda, že tu od té doby nebyl. Měli jsme ho s otcem rádi," povzdechla si. Charlie mezitím srdce vynechalo několik úderů.
"Promerlina, matko! Děláš si ze mě legraci?!"
"Proč? Očividně na sebe sama nedohlédneš, tak jsem udělala, co bylo nutné," stála za svým rozhodnutím. Charlie pevně semkla dlaně. Než stačila cokoli říct, ozvalo se tiché lupnutí a v salónku se objevil skřítek. Velké uši mu pleskaly, když se klaněl až k podlaze. Charlie si všimla, že má levou ruku ovázanou. Když to skřítek zpozoroval, okamžitě ji schoval za záda.
"Spinky se omlouvá, paní," promluvil skřítek pisklavým hlasem. "Ale máte návštěvu. Je to…"
Madame Wilkinsonová mu skočila do řeči: "Dobře, pošli ho sem." Skřítek s úklonou a tichým lupnutím zmizel.

Za okamžik se ozvalo sebevědomé zaklepání na dveře.
"Jen pojď dál," zavolala matka a spokojeně se usmála. Charlie byla na návštěvníka čím dál více zvědavá. Když se otevřely dveře a do místnosti vplula svou ladnou chůzí nejméně chtěná osoba, Charlie v duchu zaúpěla a zajela hlouběji do křesla.
Draco nejprve přistoupil k matce a naznačil políbení ruky. "Paní Wilkinsonová," koutky úst se mu zachvěly v jemném úsměvu, "rád vás opět vidím. A děkuji za pozvání." Pak přistoupil k Charlie a chtěl proces zopakovat. Dívka však tvrdohlavě držela ruce semknuté na klíně.
"Charlotto!" sykla matka a přísně se na dceru podívala. Ta jí drze pohled opětovala zpět. "Omlouvám se, Draco. Nevím, co to do ní vjelo," zakroutila hlavou v přehnaném rozhořčení.
"To je v pořádku. Charlie mě v poslední době nevidí ráda," opět se usmál.
Zmíněná dívka nehodlala v jeho přítomnosti ztrácet další sekundu. S pohledem za který by se nestyděla ani bohyně pomsty vstala z křesla a tichým hlasem řekla: "Opravdu miluju, když se o mně někdo baví, jak kdybych neseděla hned vedle něho. To za prvé. A za druhé," otočila se k matce, "tohle se i vážně nepovedlo." Otočila se a chystala se odejít z místnosti.
"Charlie, počkej," zastavila ji matka. "Já jsem myslela…"
"Ne, tys nemyslela. Sbohem." Práskla dveřmi a byla pryč.

"Řekla jsem něco špatně?" podívala se na Draca. Ten pouze pokrčil rameny.

oOoOoOoOo

Slunce právě zapadalo, když Charlie seděla na terase, která vedla do zahrady, a vstřebávala atmosféru krásného letního večera. Když uslyšela šustění křídel, rychle otevřela oči. Malá sovička přistála na opěradle křesla a udělala pár váhavých krůčků k Charlie, aby jí mohla dívka odvázat dopis z nožičky. Jakmile byl její úkol splněn, odrazila se, párkrát rychle zamávala křídly a ztratila se Charlie z dohledu.
Charlie hbitě rozvázala provázek který svazoval kousek smotaného pergamenu. S pozvednutým obočím četla úhledně psané řádky:

Charlie,
já jsem o tom taky nevěděl. Ale stejně jsem s tebou potřeboval mluvit. Kde tě můžu potkat?
Draco

Tebe tak chci ještě vidět! Myslím, že mám vybráno na rok dopředu, ušklíbla se Charlie v duchu, zmačkala lístek a posadila se zpět do křesla a opřela o zábradlí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kathie Jones Kathie Jones | Web | 12. února 2014 v 22:39 | Reagovat

Četla jsem :-D  ;-)

2 Kathie Jones Kathie Jones | Web | 12. února 2014 v 22:39 | Reagovat

...a těším se na další :-)

3 lucie lucie | 13. února 2014 v 17:18 | Reagovat

takhle si ctenare neziskas,nutit psat komentare :-(  :-x  :-|

4 Kathie Jones Kathie Jones | Web | 14. února 2014 v 8:11 | Reagovat

[3]: já mám na blogu v průměru 10 různých lidí denně a jediný, kdo většinou píše komentář, je Odetta. Když není zpětná vazba, není ani motivace pro další psaní, takže s tímhle postupem v krajním řešení souhlasím. ;-)

5 Odetta Odetta | Web | 14. února 2014 v 17:19 | Reagovat

[3]: Plně souhlasím s Kathie, protože to mám podobně (ale na moje stránky neklikne deset lidí pomalu ani za týden). Luci, neber to jako nucení, prosím. Ale je pro mě moc důležitý vědět, že to někdo čte, protože pocit, že to dělám jen pro sebe, za moc nestojí ;-) Děkuju za tvůj komentář :-)

6 Kathie Jones Kathie Jones | Web | 15. února 2014 v 19:07 | Reagovat

Tohle asi nebude bráno jako šestý jakýkoli komentář, což? :-D

7 Odetta Odetta | Web | 16. února 2014 v 9:39 | Reagovat

Vtipálku :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama