Den první

8. března 2014 v 20:10 | Odetta |  Deset dní
Tuhle výzvu jsem našla na stránkách Giornale (http://giornale.blog.cz/) a přišla mi celkem fajn. Jen si nejsem jistá, jestli budu zvládat přidávat každý den další část. Však uvidíme :)

Připravte se na dávku upřímnosti:
Den první - Deset věcí, které bys v tuto chvíli chtěla říct deseti různým lidem.

Mami, nevím, jestli si uvědomuješ, jak nám to v poslední době vře. Není to tím, že bych se proti tobě chtěla bouřit, to už mám za sebou, doufám. Jen prostě... nerozumím ti. A vadí mi, jak se chováš. Jak mě házíš do světa, jako by to byl rybník, a říkáš: "plav si sama". A pak mě obcházíš. To, co se týká mě, řeš se mnou a ne s druhýma. I když ti to říkám znova a znova, děláš, jako bys mě neslyšela.

Tati, hrozně jsem se bála, že ta malinká mi vezme moje místo. Pořád chci být tatínkova holčička, i když jsem téměř dospělá. Jsi nejlepší chlap, kterýho jsem potkala. Potřebuju tě! A věřím, že se do tvého srdce vejdeme obě. Hlavně nikdy nedopusť, aby si myslela, že tě ztratila. Mám tě ráda.

Jitřenko, věřila jsem, že nás vzdálenost nerozdělí. Ale když se v LA objevím, nemáš čas. Spousta věcí ti uniká a mně taky. Vím akorát, že šílíš z maturity a příjmaček na vejšku. Co Sportovec, ostatní kluci? Zdraví? Doma?
Byla jsi pro mě všechno: vzor, nejlepší kamarádka,vrba i rádce. Mám tě pořád moc ráda, ale vnucovat se ti nebudu. Už nechci žít ve tvým stínu.

Radku, nesmírně si vážím toho, že jsem tě mohla poznat. Když pominu tu velehoru, co mezi náma stojí, chyba nikdy nebyla v tobě. Byla jsem stvořena pro hodnýho kluka, kterýmu budu středem vesmíru. Cosi mě ale táhne k těm zlým, kteří se řídí pravidlem třech "O": oblbnout, ošukat, odkopnout. I když si pokaždé rozbiju čuňu, za pár měsíců jsem v jejich náruči znova. Nebudu nic nalhávat sobě ani tobě: pověstná jiskra, bez které to nejde, nepřeskočila. Možná proto, že v tobě není ani ždibeček zlýho. Nezoufej! Jednou se objeví nějaká, která tě bude chtít přesně takovýho, jakej seš! :)

Mery, jsem moc ráda, že jsem si tě pustila blíž k tělu. Vážím si toho, že mě bereš se vším, co ke mně patří, a že umíš naslouchat. Soulad priorit je zase další věc :)

Májo, nebuď tak sarkastická. Sarkasmus používáš tak často, že vážně nevím, kdy si děláš srandu a kdy to myslíš vážně. Ukaž svou milou stránku a buď na mě hodná!

Sabrino, změnila ses. Nejsi ten člověk, s kým jsem vedla super rozhovory po tanečních. Neříkám, že jsi horší... Jen ti nedokážu říct do očí, že jsem tě minulou sobotu vzala do LA jen abyste se s T. pohli na další metu. Jako kamarádku bych tě tam nechtěla. Promiň.
Š., když jsem říkala, že se ti bojím něco říct, měla jsem tě poslechnout a držet hubu. Doufám ale, že to s tebou aspoň trochu hnulo. Třeba si holek začneš víc vážít, až tě jednou "superkočky" nebudou obklopovat.

Jantare, vždycky jsem vás před ostatníma bránila. Nevěřila jsem pomluvám a vyvracela tvrzení ostatních. Ale během tohoto školního roku toho čím dál víc lituju. Pěkně jste se vybarvil: čím víc mě máte rád, tím víc mi ve svém předmětu zavařujete. Nejspíš proto, abych se víc snažila. Jste ohromnej kamarád, každou přestávku před svou hodinou nalepenej na naší lavici. Dobře, třeba Maláče jste podržel, když měl průser. Sice mi na pololetí o hlavu nešlo, ale potopil jste mě. Byla to poslední kapka do poháru mé trpělivosti. Pár dalších týdnů, kdy jsem byla ta "zlá" a vy jste mě na pokoji, bylo snesitelných. Jak jsem si mohla mislet, že něco bude jinak?! Využil jste toho, jak snadno odpouštím, a zas si se mnou zahráváte! Popravdě ale, nestojíte mi ani za to, abych se rozřčílila. A mimochodem, to že s náma nejdete na vodu, nemrzí jedinou osobu z naší třídy. Prosím a sbohem.

Superskvělá Lucie, když jsem zjistila, jakou zmiji jsem si ty roky hřála na prsou, byla jsem zděšena. Překvapilo mě, že jsi k nám s Jitřenkou to první léto jezdila jen proto, aby ses mohla promenádovat kolem baráku Staršího. To, co se stalo po loňským Silvestru nejlepší kamarádka nikdy své kámošce neudělá. Je to hnus! Omluvila jsem se ti jenom proto, aby to v tancování nebylo tak napjatý. Ale čekat, že uznáš svou část viny... to chci asi moc, viď? Však si jednou vzpomeneš na boží mlýny... Třeba jednou přijdeš o svou zářící tvářičku, kterou všude angažuješ. Třeba tě jednou opustí ego, který se za tebou táhne na kilometry daleko.

Pro dnešek vše :) Kéž bych jim to jednou dokázala říct do očí... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kathie Jones Kathie Jones | Web | 9. března 2014 v 9:50 | Reagovat

Marně přemýšlím, jestli bych dala dohromady deset lidí, na kterých mi tolik záleží, abych jim chtěla od srdce něco říct... :-( A těm ostatním - těm většinou bez rozmyslu vpálím co mě na nich zrovna štve...a pak na to samozřejmě po zásluze zaplatím :-x

2 Odetta Odetta | E-mail | Web | 9. března 2014 v 10:58 | Reagovat

Do očí se bojím říct spíš to dobrý. Bojím se, jak ten druhej přijme mou otevřenost :-? Jsem v celku klidná, milá duše. Ale jakmile mě někdo rozčílí, fakt moc rozčílí, neznám se a vmetu mu do ksichtu cokoli. Někdy lituju, někdy ne :-)

3 Kathie Jones Kathie Jones | Web | 9. března 2014 v 13:44 | Reagovat

Já říkám lidem do očí skoro všechno - dobré i zlé. Spíš mě mrzí to, co jsem neměla možnost říct...

4 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 9. března 2014 v 15:03 | Reagovat

Já mám často problém říct některým lidem co si doopravdy myslím, už z principu, protože mám málo přátel a kdybych měla přijít ještě o některé, tak.. newím co bych dělala. A taky si proti sobě nechci poštvat lidi, se kterými jakž takž vycházím. A to jsem vždycky tvrdila, že se nebojím říct lidem do očí svůj názor.. :-?

5 Odetta Odetta | E-mail | Web | 9. března 2014 v 16:39 | Reagovat

[4]: Však víš, jak se to říká: "všechno zlý..." Aspoň si jich vážíš a znáš pravou hodnotu kamarádství :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama