Moje pondělí

21. dubna 2014 v 18:24 | Odetta |  Co život dal
Dospávám včerejší zábavu.
Taky o tom večeru přemýšlím a rozebírám to do podrobností.
Žeru jak hovado. Pak si to budu vyčítat. Užívám si volno. Kašlu na školu a na otvírání dveří tatínkům a desetiletým klukům, kteří obchází barák po baráku, aby kluk měl co nejvíc sladkostí a otec co nejvyšší hladinku. Pitomá pohanská tradice. Vlastě mi to je volný.
Mám všeho plný kecky, už nechci nic řešit. Absolutně nic.


Oproti těm důležitejm věcem, kde moje rozhodnutí ovlivní můj život, jak mi neustále někdo zdůrazňuje, je dilema z včerejšeka/dnešeka prkotina. Možná právě proto řeším radši tohle než to "důležitý". Ale co když i tohle má schopnost mi ovlivnit život?

Na venkovský zábavy chodím s partou holek, se kterýma tančím/sportuji. Holkám je kolem patnácti, jsem z nich nejstarší. To mi nedává oprávnění být vůdce. A ani bych jím být nechtěla. Vlastě žádnýho vůdce nepotřebujeme, co se takovýchto akcí týče.

Naše parta by se dala rozdělit na dvě poloviny. Hodný a zkažený holky. Co se týče těch "zkažených", tak věk je jen číslo a ne nějaká brzda pro zábavu a užívání života. V podstatě je tohle jenom jedna jejich stránka. Všechny jsme moc hodný a druhýmu bychom nic špatnýho neudělaly. Usmívající se

V této vesnici jsme byli za poslední rok poněkolikáté a je už jakýmsi pravidlem, že se v průběhu večera někam zdejchnu. Ve společnosti nejsem nijak extra oblíbená, ale potkávám tam kamarády, se kterýma se zapovídám a zapomeneme na čas. Ale vždycky a pouze tady.
Vůči mým holkám mi to je blbý. Přijdeme spolu, máme tam být spolu a já zmizím. Ale nestěžují si. Ony jsou slečny tanečnice a já jsem dřevo. Možná se za mě stydí a je jim líp beze mě. Smějící se

Tak jsem se zdejchla i včera. Zapovídala jsem se s kamarádem mých kamarádek ze třídy. Je to náhoda, že tenhle kluk bydlí ve vedlejší vesnici a jezdí se mnou autobusem a přitom ho znají ty dvě, který bydlí úplně jinde.
Problém je ve třetí kamarádce spolužačce. Na jiné akci v této zapadlé vesnici, kam se holka z města dostala, se spolu seznámili. Moc dobře a důvěrně.
Pan L. o několik dní později vytáhl slečnu Město ven. Město pak nám, svým kamarádkám ze třídy, říkala, že si tím dokázala, že s ním nechce nic mít. I když je to hezkej milej kluk. A že pan L. jí stále píše a zve znovu ven.
Pan L. mi včera řekl přesně obrácenou verzi. On by Město nejradši nechal plavat, ale ona mu píše a tahá ho ven.
Tak komu věřit? Kamarádce nebo hezkýmu milýmu a perspektivnímu klukovi?

Kdo je víc loajální ke svým kamarádům? Holky nebo kluci?

Taky jsme se s panem L. dost sblížili.
A celou dobu pana L. trápil jeden problém: Město. A naše situace vzhledem k ní.

Řekla jsem mu, že si už po štěstí šlapat nebudu. Kamarádka nekamarádka.
Prý jestli tím štěstím myslím jeho, ptal se ironicky.
Vtipálek.

Celou dobu, co uvažuju nad klukama jako nad druhou polovičkou, bojím se, že prošvihnu příležitost. Životní šanci, která by pro mě mohla být nejlepší variantou.
Je to fobie? Klepou se mi z toho kolena...
A s panem L. jsem se cítila dobře. Kromě Města nemám problém ozkoušet, jestli by z toho mohlo být něco víc než se stalo dneska v noci.
Na druhou stranu tu je i pan Š. a můj strach o budoucnost. Tohoto pána mám v očíčku pomale rok. Jenže je horzně nesmělý a plachý a potkáváme se zřídka. A nebo se baví se svýma kamarádama a já jsem ta po....., která se ho bojí oslovit.

Ale stouplo mi sebevědomí. Z mínusových hodnot se vyšplhalo do kladných. Protože pan L. je "so handsome". Mohl by být i mým štěstím..?..

A co budeme dělat s Městem, kamarádkou, která sedí přímo přede mnou?
Ách jo!..


A co vaše Velikonoční pondělí? Usmívající se


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 22. dubna 2014 v 9:29 | Reagovat

zajímavý život:-) No, tak ti držím palce ať to všechno vyřešíš:))
Můj velikonoční pondělek?:D Jako obvykle - mokrá peřina a půlkilo čokolády fuč-.- :D

2 Kathie Jones Kathie Jones | Web | 22. dubna 2014 v 13:21 | Reagovat

Když to takhle napíšeš, tak si uvědomuju, co všechno jsem prožívala...a zapomněla. Bylo to dost podobný, jen nechápu, že se mi to ve víru pozdějších událostí ztratilo z paměti :-(

3 Odetta Odetta | Web | 22. dubna 2014 v 21:56 | Reagovat

[1]: Děkuju :-) Mokrá peřina? Co to máte za zvyky?! Jakože tě někdo polil? :D

[2]: Kathie, to je jeden z důvodů, proč si píšu deník. Na jednu stranu mi to přijde trapně uhozený, na druhou můj deník není chlupatej a růžovej. Pár vzpomínek jsem takto ztratila a lituju, že jsem nezačala psát dřív :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama