Nemám-tušení-jak-to-pojmenovat

31. srpna 2014 v 12:21 | Odetta |  Co život dal
Je to na posrání.

Já a kluci. Já a chlapi. Já a opačný pohlaví.

Hrozně dlouho se mi líbí kluk. Je o pár let starší, ale v našem věku to problém nedělá. V květnu to byl rok, co jsem si řekla, že by byl pro mě ideálním klukem. Povahově. Jenže jediný, co mezi náma za těch patnáct měsíců proběhlo nebylo větší než pozdrav.
On není kurevník. Kluk, co bere holky na jednu noc a čau.
Přesto se nebojí "trochu" popít.

Toho se nebojím ani já. Tak jsem na pár akcích popila a šla si za Ním "popovídat".

Jediný, čeho jsem dosáhla, je to, že jsem na sebe upozornila jeho dobrýho kamaráda H.
Když jsem s Ním mluvila na poslední akci, říkal, že o mě H. básnil.

Do háje s borcama!
On H. ustoupí, pokud jde o holku. Tím jsem si stoprocentně jistá.

Moje kamarádka M. říká, že kdyby o mě On stál, něco by udělal a já bych za ním nemusela běhat.

Na té poslední akci jsem taky usilovně odmítala jednoho kamaráda, který se do mě zamiloval.
Dva a půl roku chodil s holkou, před pár měsíci se rozešli. (Vlastně to je kamarádův kamarád, já ho znám tak čtvrt roku.) Je pro něho stresující být sám, snaží se najít protějšek.
Ocitli jsme se spolu sami a on se mě začal vyptávat na dost osobní otázky (včetně sexuálního života). Nic jsem mu neřekla, protože už teď mi přijde, že ho mám moc blízko u těla, a to o mně ví pramálo.

Jsem sračka. Nedokázala jsem mu "na plnou hubu" říct, jak to s ním beru. Ale zdálo se mi, že pochopil.

Další den mi od něj přišla smska. Omlouval se za to, jak se choval, když se opil.
(Pořád se za něco omlouvá.)
A další zrpáva naznačovala, že mu včera buď nic nedošlo, nebo je dosti neodbytnej.

Pořád jsem byla na brigádě, když mi přišla další zpráva.
Tentokrát od bývalého "amanta".
Hodně, hodně, hodně starší chlap, než je přirozené a morální, si asi něco pomocí mě dokazuje. Radi by si měl hledět sukně, co má doma. (Divím se, tahle sukně je moc dobrá. Nevím, co se mu nelíbí.)

Když jsem jeho zprávu četla, sevřelo se mi srdce. Úzkostí.
Panečku. Myslela jsem, že když se dva měsíce neozval, mám definitivně klid.
Chyba.

Když se má něco posrat, tak nebudeme troškařit, ne?
Nejspíš si to dělám sama...

Jeho (s velkým "J") bych si vedle sebe přála víc než cokoli na světě.
Kluka, co mě nechápe, bych hrozně nerada ztratila, je skvělej kamarád. Ale naše názory se míjí.
A posledního kocoura bych nejradši vymazala ze svýho života. Že jsem na něho kdy promluvila (vlastně jsem mu "jenom" odpovídala), byla jedna z největších kravin mýho života.

A vůbec nechci do školy. :D
Všem přeji nádherný poslední srpnový den (i když u nás je značně ošklivo), doufám, že si neděli užijete :-)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama