O Perseidách a přátelství

12. srpna 2014 v 18:13 | Odetta |  Co život dal
Něco-jako-dopis nejlepší kamarádce. Do očí bych jí to neřekla, jsem sračka.

Bývaly jsme tři kamarádky. Zdánlivě nejlepší.
Často jsem si říkala, že mezi ně vlastně nepatřím. Že J. a L. drží spolu a mě beoru na milost jenom kvůli vlivu J.
Když jsem se přestěhovala a ony za mnou první léto často jezdily a opakovaly mi, jak jim na mně záleží a mají mě rády, věřila jsem, že jsme kamarádky. A snad jsme i byly, i když čas později ukázal svoje.


J.,
to léto, kdy vznikla ta fotka, o které jsi začaka říkat, že na ní s L. vypadáte jako hvězdy, jste jeli spolu na dovolenou (a zrovna odtud ta fotka je). Pamatuješ si, za jakých okolností? Tvoje mamka řekla, že si můžeš vzít jen jednu kamarádku. Vybrala sis L.

Noc Perseid pro nás měla speciální význam. Byl to večer hvězd, náš večer.

Poprvé jsme jej trávily spolu to léto, co jsem se odstěhovala.
S L. jste přijely k nám. Ležely jsme u nás na balkóně, zobaly doborty, bavily jsme se a počítaly, kolik hvězd spadlo. Pak jste u nás přespaly.
Mojí rodině vadilo, že k nám jezdíte. Hádala jsem se, protože moje kamarádky byla jediná statická věc, která mi po stěhovaní a těch věcech kolem zůstala. Všechno se převrátilo naruby, jen vy jste zůstaly.

Další rok bylo v háji i tohle.
L. se skamarádila s holkama z mažoretek. Na nás více méně kašlala, přesto jsme nějaký kontakt udržovaly.
Ten večer, kdy byly Perseidy, jsme byly s mažoretkama na soustředění. L. z Perseid udělala něco, co ani minimálně nepřipomínalo loňský rok.

Rok číslo tři...
Po Silvestru jsme se s L. definitivně přestaly bavit. Někdy v březnu, dubnu jsem se s ní sešla a omluvila se, kvůli dobrým vztahům v mažoretách. Doteď nevidí svou část viny. Poslala kámošku do háje.

Nedokázala jsem popsat zklamání, které mi ten večer přinesl.
Byla jsem s tebou domluvená., že budeme u vás na zahradě ležet na dece. Konečně se po dlouhé době uvidíme, tak si pořádně popovídáme.
Když jsem přišla, zjistila jsem, že na zahradě je i L. a její fanklub, pár holek z mažoretek, se kterými se víc kamarádila. Aha. Dobrej NÁŠ večer.
Ve finále to nebylo zase tak zlý. Ale především mi šlo o to strávit čas s tebou. Tolik mě to mrzelo...

Letos si uvědomuji, jak se věci pořád mění.
Trávila jsem s tebou minimum času. Prý kvůli maturitě. Většinou jsem tě viděla jednou za tři měsíce. To je čtvrt roku. Co to je, vidět nejlepší kamarádku čtyřikrát do roka? Unikalo mi hodně věcí. Třeba v dubnu jsem se dozvěděla, že máš od září ve škole inviduální plán. Tys nevěděla, že už dva měsíce chodím do autoškoly.
Dřív bych se nebála napsat: Mám tě ráda víc než cokoli na světě. Máme za sebou dlouhou cestu, hodně společné historie. Ale v posledních letech na mě trochu kašleš. Trávíš víc času s jinými kamarádkami. Žárlila jsem. Ale chápu, nechci a ani nemohu tě vázat k sobě.
Myslela jsem si, že bez tebe nedokážu žít. Že kdybys odešla, jsem v totálním háji.
Chápu tvoje problémy a důvody, proč jsi mě "zanedbávala", ale já jsem se mezitím posunula dál. Čekla jsem tak dlouho! Doufala jsem, že se otočíš a najdeš mě stát za sebou, že mě vezmeš za ruku (a za srdce - oboje obrazně), vtáhneš mě do svýho života a zase budeme chodit na akce a budeme spolu trávit tolik času jako tenkrát v létě před dvěma rokama!

Jenže věci se pohnuly. Mám taky svoje dobré kamarádky, se kterými trávím volný čas a chodím na akce, jako ty se svými. A v poslední době mi jsou bližší, než ty. Protože jsou pořád kolem mě. Ne jednou za tři měsíce.

A tak jsem se rozhodla trávit dnešek s nimi.
Dopoledne mi od tebe přišla smsmka, abych se večer stavila.
Odpověděla jsem, že už mám jiný plány.
V jeden moment jsem cítila pocit zadostiučení. Tys kašlala na mě, teď kašlu já na tebe. Nebo: To máš za ten loňskej rok u vás na zahradě. Chápu, že je těžký stát mezi mnou a L. Bylas mimo konflikt, který s L. mezi sebou máme, a tváříš se, že se tě to netýká. Ale ono se tě to týká, vždyť s náma oběma kamarádíš!
Nechci se nijak mstít. Nemyslím si, že by sis to zasloužila.


Občas mám pocit, že tady nejseš. Ne jenom, když něco potřebuju. Ale právě, když bych s tebou chěla mluvit jen tak.

Rozumíš mi lépe než kdokoli.
Ale život šel dál. Nemůžu se vrátit do starých kolejí. Nemůžu na tobě být závislá, jako kdysi. Když se něco stane, nemůžu za tebou běžet jako před tím. Nejenom protože se nejspíš budeš stěhovat do vzdálenějšího města na kolej. Ale co? Stejně jsme se nevídaly už před tím, tak co se na tomhle změní?

Bojím se, že už nejsi statickým bodem mýho života. Je to divný.
Ale věci se mění. Možná jsme spolu trávily až moc času. Vyčerpaly jsme všechny minuty, které nám byly vyměřeny.
Neberu to jako ztracené. K nikomu jsem neměla tak blízko jako k tobě.
Ale přichází nový časy. Nevím, co přinesou...

Pěkně si užij Periseidy, hvězdo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama