Maminka je jen jedna

27. října 2014 v 0:00 | Odetta
Neděle ráno.
Mamka cosi šmudlí v kuchyni.
Jdu si udělat čaj.

Otvírám dvířka a přede mnou se objevují dvě poličky skleniček a hrníčků.
"Potřebuju nějakej velkej," říkám si pro sebe a odrovnávám sklenice, které stojí před velkým bílým hrnečkem s pomněnkami.
"Tady ten si vem," ukazuje mamka na zelený hrneček s jablky, který jsem jí dala na Vánoce před čtyřmi roky.
"Ne," říkám, "já bych chtěla..."
"NE! Tenhle si vem, protože..." přikazuje.
"...protože ten bílej je taťkův," zamumlám.

Právě proto jsem si ho chtěla vzít.

Vzpomínky, které jsem se dávno pokusila vytěsnit z mysli se v pár obrazech vracejí.
Do hrníčku s pomněnkami taťkovi mamka dělávala kafe. Dolil si je mlíkem. A nikdy to nedopil.

Některý mosty nespálíš, i kdybys chtěl. A chceš vůbec?

Naliju do konvice vodu a nechám ji vřít. Mezitím beru do ruky cukřenku a do hrníčku sypu štědrou dávku sladidla.
"To by se němělo..." prohodí mamka.
Téměř okamžitě mi je jasné, jak to myslí. Přesto to chci slyšet nahlas, ptám se: "Proč jako?"
"Kvůli tomuto," odpoví a dloubne mě do boku.
"To byla kost," ušklíbnu se a informuji ji, jaký cíl zasáhla.
"Nějaká měkká kost," ušklíbne se ona.
Rozesměju se a ona můj smích napodobuje. Za tohle bych jí nejradši naliskala. Bohužel. Je to moje matka. Ale vtípky o váze by si mohla odpustit, ještě před pár měsíci moje váha hraničila s podváhou.

A tyhle teorie o tom, že jsme moc vykrmení, kromě bráchy a mě musí snášet i náš pes.
Nějaká paní v obchodě říkala, že mu dáváme moc granulí na to, že je to malý plemeno. Tak mamka denní dávku omezila.
Nevadí, že když psa pohladí po hřbetě, zřetělně cítí obratle páteře.
Až když byla se psem na ročním očkování, řekl jí veterinář, že pes váží fakt dost málo.
Tak už tolik nehlídá, kolik granulí pes dostane.
Náš pes má alergii. Bohužel nevíme na co Smějící se Takže si může pchutnat jen na speciálních granulích.

Teda pokud si něco neuloví sám.
Přišla mamka a ukazuje mi, jak pes načal sáček s čínskými nudlemi, co chtěla uvařit a osmažit na pánvičce.
"Ukradla i jabka," žaluje dál mamka. (Náš pes je vlastně "ona").
"Co? Jak se dostala k jabkům?"
Mamka jablka (i nudle) nechala na dvoře na stolku a vedle toho položila nějakou krabici, pes si tam vyskočil a dal si do nosu.
"To máš z toho, že jí nedáš nažrat," použiju svou oblíbenou větu.
Náš pes krade často a cokoli. Třeba uvaříme brambory ve slupce a než je oloupeme, dáme je vychladnout na dvůr. Vlastně už nedáme. Protože ten náš pitomec ty brambory (samozřejmě i se šlupkou) žere.
Nevím, jestli to, že žere brambory, jablka, hrášek, jahody a třeba meloun, dokazuje to, že má rozmanitý choutky, nebo má prostě jen hlad.

A co se mamky týče, jde nám příkladem a čaj ani kafe si nesladí.
A pak ju najdu, jak večer u televize líže nějakej šlehanej med.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kathie Jones Kathie Jones | Web | 4. listopadu 2014 v 12:48 | Reagovat

Jo, maminky jsou originál kus a  pokud vím, takovéhle výlevy, úlety a nesmyslné požadavky mají skoro všechny :-D Vždycky si říkám "já taková nebudu" a pak se při nějaké příležitosti přistihnu, že nevědomky dělám to samé... 8-O

2 Odetta Odetta | E-mail | Web | 8. listopadu 2014 v 18:11 | Reagovat

Asi to máme v genech od prapředků :-) Říkávám si to taky, snad aspoň něco dodržím :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama