V. poprvé

6. února 2015 v 22:18 | Odetta |  Co život dal
Nejdražší V.,
je tu pár věcí, který ti nikdy neřeknu.
Začala bych tím, že i přes to, jak čas kvapí, věci zůstávají pořád stejný.
Dneska jsem potkala docela fajn kluka. Byla jsem "vtipná" tím svým způsobem, kterej lidi tolik milujou. On se smál a dobře mě "setřel", aniž by mě shodil. Ale kouzlo prchlavýho okamžiku je pryč. Já jsem doma a on na plese, kde jsme s holkama předtancovávaly. Nevím, jestli bych tam chtěla být.
-Chtěla bych cítit, že jsem milována. Že se někdo těší, až mě znovu uvidí. A bude se smát mým blbým vtípkům. A chtěla bych znova lítat. Chtěla bych znovu cítit, jak se svět zatočil, když jsem tě poprvé uviděla. A pak mi narostly křídla a já jsem mohla lítat. Bojím se, že už to nikdy nebude jako tenkrát. Že už nikdo pro mě nebude tak speciální jako ty. Každý večer prosím za to, abys byl šťastný. Udělám pro to cokoli. Pokud budu muset odejít, otočím se a půjdu, čau. Přesto jsem občas slabá a ptám se, proč jsme vlastně nedostali šanci? Byla jsem tady jen proto, aby sis uvědomil, že miluješ někoho jinýho?
Prosím, neříkej mi, žes nikdy nelítal.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama